Náš hřbitov

Původní hřbitov se rozprostíral v okolí kostela, obehnán kamennou zdí, kde stála i márnice. Dochoval se pouze jeden náhrobek, byl jeden z posledních a to Adalbert Franz spolu se svou ženou Theresií, který byl mlynářem v Horním Scharfově mlýně. Letopočet úmrtí-1854. V roce 2005 byl u jižní strany kostela objeven náhrobní kámen patřící rodině Hoyerů von Blumenau, kteří byli majiteli panství v letech 1792-1854. Bohužel po odkrytí kamene od nánosů zeminy, zůstal bez jakýchkoliv zásahů ponechán na svém místě, proto je dnes nápis už těžko čitelný. Další náhrobky o kterých se domníváme s velkou pravděpodobností, že tu jsou, leží v současné době pod vrstvou hlíny, která v některých místech dosahuje výšky i několik metrů. Protože se zde pochovávali zemřelí nejen z  Kozlova, ale i z přilehlých vesnic Pěčkovice, Mirotice, Pávice, Svinov, Teleč, Dlouhá Ves, Sovolusky, Jesínky, Hlineč a z části Lachovice, začal být hřbitov u kostela kapacitně nevyhovující.

Někdy kolem roku 1855 se začal budovat nový hřbitov, zhruba 250 metrů jihozápadně od kostela na tzv. Melcherhübel ( Melcherův pahorek ). Ke vstupní bráně, která byla kovová, bohatě zdobená, jak popsal v matrice Kozlova kronikář a kreslíř Vinzenz Prökl (1804-1887), vedla kaštanová alej a ta následně pokračuje i v samotném areálu hřbitova. Kaštany stojí dodnes a dodávají hřbitovu majestátní kulisu již více jak 150 let. Když jsme v létě roku 2025 přišli na hřbitov zmapovat rozsah prací na jeho záchranu, stálo na svém místě jen pár náhrobků. Většina z nich spadla právě díky těmto stromům, protože je nadzvedávaly stále rostoucí kořeny. Neudržovaný travní porost dodával tomuto místu ponurou smutnou atmosféru, jakoby zde pochovaní volali po nápravě, a tak jsme započali naše každodenní práce na navrácení důstojnosti tohoto místa. Několik měsíců jsme pátrali po hřbitovní knize, kde je uvedeno, kdo je pod jakým číslem pohřben, neúspěšně, a tak se snažíme podle starých dochovaných fotek vracet náhrobky na původní místa. Kolik je tu celkem hrobů, nevíme, protože samozřejmě i tento hřbitov stejně jako hřbitov u kostela, přestal kapacitně stačit, a tak bylo běžné, že rušili staré hroby, kde ještě nestačili rakve shnít, aby na stejném místě pohřbili jiné.

Dnes už stojí většina náhrobků. Záměrně píšu většina, při každém hrabání posekané trávy, nebo spadaného listí totiž objevíme nová skla s popisem zemřelého, nebo dokonce celý náhrobek. Těší nás to, protože víme, že v zemi leželi bez povšimnutí více jak 50 let. A tím navracíme duším klid.

Koncem října se nám podařilo obnovit velký hlavní kříž, který byl posvěcen bochovským farářem. Dnes je to důstojné místo posledního odpočinku předků žijících nejen v Kozlově do roku 1945.

Ostatně, přijeďte se přesvědčit sami.